přítomnost lídra, jemuž se dostávalo lidové přízně a podpory.

Z tohoto pohledu je možné popsat islámskou revoluci jako naprosto jedinečnou událost, kdy méně než dva měsíce po jejím vítězství bylo uspořádáno referendum o způsobu nové vlády v zemi, ve kterém absolutní většina íránského národa (více než 98 %) zvolila islámskou republiku jako systém vlády. Následně v průběhu méně než jednoho roku íránští občané přistoupili čtyřikrát k volebním urnám, aby si zvolili zástupce shromáždění expertů ústavního práva, odhlasovali v referendu ústavu, vybrali zástupce parlamentu a prezidenta; tato tradice dnes v plné síle pokračuje a průměrně se v Íránu konají jedny volby za rok. Dalším důležitým prvkem v jednání íránského národa je neustálé směřování k míru, regionální a světové bezpečnosti, a to navzdory hrozbám, krizím a početným problémům vnitřního i vnějšího charakteru, které staví překážky do této cesty. V tomto směřování o sobě íránský národ ani na okamžik nepochyboval a Írán vždy přijal roli zodpovědné země.

Překážky na cestě

Některé ze zmíněných překážek jsou následující:

1. Činy teroristických skupin, kterým padli za oběť prezident, předseda soudní moci, desítky poslanců parlamentu a členů vlády a více než 17 tisíc obyčejných lidí.

2. Vojenská invaze armády iráckého autoritativního vládce Saddáma Husajna do Íránu a okupace tisíců kilometrů íránského území s finanční, vojenskou a politickou podporou Západu a několika arabských států Perského zálivu. Použití zbraní hromadného ničení, především zbraní chemických, které přivodily smrt nebo zranění stovek tisíc vojáků a obyčejných občanů Íránu.

3. Nespravedlivé sankce proti íránským lidem kvůli mírovému využití jaderné energie v rámci mezinárodních standardů a pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kdy s ohledem na veškerá proběhlá šetření touto agenturou nebyla prokázána nejmenší odchylka směrem k záměru vojenského využití atomové energie. V období těchto problémů a hrozeb íránský národ současně přijal na čtyři miliony migrantů z Afghánistánu, kteří opustili zemi v důsledku bojů se sovětskými vojsky.

Nabídnutá ruka

Štědrý íránský lid pod palbou iráckých raket, která byla zaměřena na nevojenské cíle a obyčejné lidi, i přes ekonomické problémy způsobené válkou, se dělil u stolu o chléb s afghánskými druhy, nečerpal nejmenší pomoc od mezinárodních organizací, především z OSN. I přes to íránský lid, který svou jednotou a se svým rozhodným vůdcem a zakladatelem Íránské islámské republiky, imámem Chomejním, zatlačil nepřítele zpět k mezinárodním hranicím a následně na konci války započal nové životní období obnovy, nabídl svou ruku směrem k zemím regionu a zbytku světa.

Nicméně poté byly Íránu postaveny další překážky do cesty, jednalo se o nespravedlivé sankce proti íránskému mírovému jadernému programu, který započal roky před vítězstvím islámské revoluce ve spolupráci s USA a některými evropskými zeměmi, mezi nimi například Německem. Íránská vláda a lid pomocí bezkonkurenční spolupráce s Organizací pro atomovou energii a efektivní diplomacie nakonec dospěla k vídeňské jaderné dohodě známé jako JCPOA, kterou byla překonána další bariéra a Írán vstoupil do nové životní fáze.

Kontrola regionálních krizí

Skutečnost, která možná zůstává z pohledu evropského a českého pozorovatele skryta, je důležitá role a vliv Íránu při kontrole regionálních krizí a pomoci jejich řešení, a rovněž při boji s terorismem a extremismem, čehož nejjasnější příklady mohou představovat následující body:

1. Pomoc umírněnému proudu v Afghánistánu, boj s extremismem a vynikající spolupráce s afghánskou vládou po pádu Tálibánu. Kromě toho nabídka ekonomické, politické a technické pomoci lidem a vládě této země.

2. Spolupráce pro budování míru v Tádžikistánu a řešení krizí v této zemi v počátečních fázích nezávislosti této země v 90. letech.

3. Konstruktivní role při řešení krize v Karabachu mezi Ázerbájdžánskou republikou a Arménií.

4. Podpora kuvajtské vlády a lidu v době obsazení této země iráckými vojsky v 90. letech, a to i přes podporu Kuvajtu Saddámově režimu v období války proti Íránu.

5. Podpora irácké vlády a lidu po pádu Saddáma Husajna, spolupráce pro stabilizaci suverenity lidu a formování vlády této země a v neposlední řadě pomoc při boji s teroristickými skupinami tzv. DAEŠ (IS).

6. Pomoc v boji s terorismem a skupinami Takfiri v Sýrii, kde důsledkem působení těchto a jejich podporovatelů dochází k ničení a zabíjení nevinných lidí v Sýrii a migraci milionů lidí z této země.

Spolupráce s OSN

Skutečnost, která si zaslouží pozornost, je pomoc Íránské islámské republiky při kontrole regionálních krizí a spolupráce s celou řadou zemí v boji proti terorismu s důrazem na spolupráci s mezinárodními institucemi, jmenovitě OSN. Zvážením dříve zmíněných bodů, a přidáním aktivit v boji s pašováním drog a organizovaným zločinem, je role Íránu při předcházení šíření širokého spektra krizí do okolních regionů, především do Evropy, jasnější a z této perspektivy mnoho vědců a pozorovatelů v oblasti mezinárodních vztahů si velice dobře uvědomuje nenahraditelné místo Íránu při zajištění světového míru a bezpečnosti